Thajsko po vlastní ose: 19 dní s rodiči, kteří nikdy nebyli mimo Evropu
Čekáte nadšený článek o tom, jak je Thajsko ta nejdokonalejší, nejexotičtější a nejvíc wow destinace na světě? Tak vás možná trochu zklamu. Jestli mě totiž znáte delší dobu, víte, že moje odpověď na otázku „kam bys doporučila jet na dovolenou?“ je už stabilní odpověď, Albánie. A upřímně, mám pocit, že ji doporučuju i lidem, kteří se mě na nic neptali. Ale dneska to nebude o Albánii. Dneska to bude o Thajsku. Jen hned na začátku chci říct jednu důležitou věc. Tenhle článek není univerzální návod na nejlepší dovolenou ani seznam míst, která „musíte vidět“. Tohle je moje osobní zkušenost z 21 dní cestování po Thajsku, které jsem absolvovala se svými rodiči a partnerem. Pro všechny kromě mě to byla první cesta mimo Evropu. A právě proto to celé dostává úplně jiný rozměr.
Možná vás překvapí, že Thajsko vlastně nikdy nebylo na mém bucket listu. Nebylo to jedno z těch míst, kam bych nutně chtěla letět. Jenže u mých rodičů to bylo přesně naopak. Ti o Thajsku mluvili celé moje dětství jako o nějaké vysněné metě. „Jednou pojedeme do Thajska, až budete velcí,“ říkávali nám se sourozenci, když jsme byli malí a dělali nepořádek nebo jinak testovali jejich trpělivost. Jenže čas plynul. Já mezitím stihla procestovat spoustu zemí, a rodiče stále v Thajsku nebyli. A pak přišel podzim, kdy jsem brouzdala po netu a hledala letenky na jaro. Turkish Airlines spustily zrovna akci na letenky do Bangkoku a já jsem ten odkaz poslala do rodinného chatu spíš ze zvědavosti než s reálným očekáváním. Odpověď přišla téměř v okamžiku, když rodiče zjistili, že ke svému pobytu získávají all in průvodce. Tím myslím mě a šlo se kupovat. Dnes už musím říct, že po těch 21 dnech mnohem líp chápu některé věci z dětství. Hlavně to, proč rodiče občas vypadali unaveně už po první hodině výletu. Protože když jsem poprvé viděla, jak dospělý člověk dokáže zastavit u každého druhého stánku s ovocem, začala jsem přehodnocovat své životní přesvědčení. Mango se totiž v jejich podání stalo něčím jako limitovaná edice, kterou je nutné okamžitě ochutnat, i když jsme ho měli před pěti minutami. A to že jsme sticky rice snídali, obědvali, svačili i večeřeli neměnilo též nic na tom, že u dalšího stánku se zastavíme též. Asi, jako když s dětmi procházíte matějskou, tak takhle my jsme projeli Thajsko. Ještě, než se vůbec dostaneme do Bangkoku, musím odpovědět na otázku, kterou dostávám snad po každé cestě. „Domi, kde kupuješ letenky?“ Tak, kdo už tuhle životní fázi má za sebou, tak scroluje níž. Já osobně si lety nejčastěji vyhledávám přes stránku Pelikán nebo Skyscanner, protože mi vyhovuje mít přehled o cenách a možnostech. Ale samotnou letenku vždycky kupuju přímo u letecké společnosti. Ne přes prostředníky. Opět padla volba na Turkish Airlines. V ceně jsme měli odbavené zavazadlo, příruční kufr, několik jídel během letu, deku, polštář i takový malý cestovní kit, který dokáže zpříjemnit noc strávenou ve vzduchu. Zajímavostí při dlouhém přestupu s Turkish Airlines je nabídka organizované prohlídky města, které jsou buď zdarma, nebo za symbolickou cenu. A i když jsme tentokrát pokračovali dál, mám Istanbul pořád v hlavě jako místo, kam se chci jednou vrátit a zůstat tam déle než jen pár hodin mezi lety, protože tuhle prohlídku jsem zažila cca 2 roky zpět, když jsem letěla ze Sri Lanky a moc mě to nadchlo.
První zastávka v Thajsku: Bangkok bez příkras
Hned po příletu člověka praští do obličeje vlhký vzduch, ruch letiště a pocit, že všechno je najednou o něco hlasitější, rychlejší a živější. A zatímco já jsem se snažila zorientovat, moji rodiče stáli opodál a vypadali, jako Alenka v říši divů. Přímo na letišti v Bangkoku je metro, které vás dokáže levně dostat do centra města. Je to poměrně jednoduché, ale po dlouhém letu nemusí být úplně nejpohodlnější varianta, zvlášť pokud máte velká zavazadla nebo už jste unavení z cesty. V takovém případě dává smysl vzít taxi, i když je to o něco dražší, ale na české poměre vlastně pohoda. Bangkok na mě osobně udělal trochu rozporuplný dojem. Ne proto, že by byl špatný. Ale jednoduše proto, že mě velká města obecně tolik nebaví. Na druhou stranu musím uznat, že kdo má rád městský ruch, chrámy, trhy a nekonečné uličky, ten si tu najde spoustu míst, která stojí za to. Čínská čtvrť, různé lokální trhy nebo slavné chrámy dokážou člověka vtáhnout do úplně jiného světa. Pokud plánujete kdekoliv po světe využít organizovaný výlet, určitě se vyplatí podívat na GetYourGuide. Všechno máte předem jasné, víte, co kupujete, a nemusíte řešit smlouvání nebo nejistotu na místě. Navíc si můžete přečíst reálné recenze ostatních cestovatelů, což se hodí hlavně v místech, kde je nabídka aktivit obrovská. Velmi ráda tuhle platformu napříč světem využívám.
Přesun: 12goasia vyhledávací portál pro spoje v Asii – takový lepší IDOS. My jsme si vybrali společnost Bonsari v ceně máte snack a hlavní jídlo, celou dobu jedete neskutečně komfortním autobusem a k dispozici jsou voňavé deky, takže ideální pro noční přesun. Cena cca 800Kč a přesun trval 10h.
Koh Tao
Koh Tao je malý ostrov, ale přesně v tom je jeho kouzlo. Člověk ho rychle pochopí, rychle si ho „osahá“. Tento ostrov je plný legend, spíš těch negativních. Nám tam bylo moc fajn , tak bych nepodléhala internetové panice. Přidávám odkaz na svoji mapu, kde můžete čerpat tipy na výlety, ale zároveň opravdu doporučuji si otevřít mapu a hledat, co zrovna vám se bude líbit. Ubytování se mi tentokrát opravdu povedlo vybrat. Nacházelo se v blízko kaváren, pláží a malých podniků, kde si člověk dá snídani za pár korun. A když nechcete řešit vůbec nic, stačí zajít do 7-Eleven, který je tady skoro na každém rohu. Skútr je tady naprosto běžný způsob pohybu. A zároveň jedna z věcí, kterou je potřeba dobře zvážit. Na první pohled to vypadá jednoduše. Půjčíte si skútr, jezdíte, zastavíte, kde chcete. Realita ale není tak romantická, jak se může zdát. Silnice na Koh Tao jsou kopcovité, často prudké a ne úplně ideální pro někoho, kdo na skútru nikdy neseděl. A co je důležité, hodně lidí podceňuje pojištění a právní stránku. Český řidičský průkaz vás totiž neopravňuje k řízení skútr v Asii, přestože v ČR ano. Tím pádem nejste krytí pojišťnou a v případě nehody to může být dost zásadní problém, ačkoliv tu nehodu nemusíte zavinit ani vy. Další variantou jsou na ostrově takové modré pickupy, které slouží, jako sdílené taxi. Čeká se než se dodávka dostatečně naplní, cenu si domlouváte. Případně soukromé taxi, které je již dražší. 
Ubytování: maximálně doporučuji a víc řeknou jen fotografie a top recenze na bookingu.
Přesun: obyč lístek přes 12goasia cca za 250Kč
Když cestujete s rodiči, kteří jsou poprvé v Asii, najednou se z každé cesty stane malý objevný výlet. Každý stánek s ovocem je událost. Každý 7-Eleven je nutná zastávka. A každé tržiště znamená minimálně hodinu navíc. Upřímně? Po chvíli jsem to přestala řešit. Koh Phangan je úplně jiný než Koh Tao. Je větší, rozmanitější a působí tak trochu jako mix klidu a života. Na jedné straně najdete rušnější oblasti s trhy, restauracemi a kavárnami, na druhé straně klidné pláže a resorty, kde máte pocit, že jste úplně mimo svět. Jedna z věcí, která mě tady opravdu bavila, byly resorty. V Thajsku se dá za relativně malé peníze dostat do míst, která by v Evropě působila jako luxusní dovolená za úplně jiný rozpočet. A co je ještě zajímavější, často se dá domluvit, že si můžete využít jejich bazén, i když v hotelu nebydlíte. Někde stačilo dát si kávu, jinde oběd, a někde byl jen symbolický poplatek.
Ubytování: bylo jednoduché, ale mělo bazén s výhledem na moře a krásné západy slunce.
Doprava: Půjčili jsme si auto s full pojistkou za cca 8tis, suv zn. MG. Na Vánoce jsme byli na Maltě, tak jsme tam natrénovali řízení vlevo a vlastně nám to tady přišlo jednoduší, tak s vyježděným řidičem a duchapřítomným spolujezdcem to jde zvládnout 😊)
Přesun: opět přes 12goasia jsme si vybrali společnost, kdy jsme v ceně měli loď + mini van přímo do národního parku, příjemný bonus byl, že paní z autopůjčovny za nás udělala check in na loď, takže když jsme vraceli auto rovnou nám předala pásky, které označují vaše zavazadlo, kam cestujete a druhý pásek na ruku(je to proto, že lodě mají několik zastávek a podle pásku třídí, kam dát zavazadlo a zároveň s páskem na ruce vás všudypřítomný miloučký personál dokáže nasměrovat na vaši loď, abyste nejeli nikam jinam).
Khao Sok
Bydlení v plovoucích bungalovech je zážitek, který se nedá moc přirovnat k ničemu jinému. Člověk se ráno probudí, otevře dveře a místo ulice nebo pláže vidí jen vodu a mlhu nad jezerem. Všechno působí trochu neskutečně, jako kdyby se člověk ocitl v jiném filmu. Ráno výlety po jezeře, odpoledne kajaky, zastávky u jeskyní a vodopádů, večer nekonečné pozorování vody. A mezi tím jídlo, které bylo překvapivě dobré i navzdory tomu, že jsme byli uprostřed přírody a poměrně odříznutí od civilizace. Upřímně, před cestou jsem četla různé recenze, které řešily kvalitu jídla nebo hygienu. Realita ale byla úplně jiná. Nikdo z nás neměl žádný problém a všechno působilo mnohem organizovaněji, než jsem čekala. A společnost Smiley bungalows ráda doporučím, brali jsme od nich 3 dny/ 2 noci – jedna noc v základním táboře a jedna na vodě. Z ubytování jsme volili tu dražší variantu, tedy nové domečky s klimatizací, což dodalo skvělej komfort. Celý tento balíček včetně snídaní, oběda a večeře s neomezeným pitným režimem vyšel na 2000Kč/os.
Thajsko, pro koho vlastně je
Osobně mi chyběl ten typ Asie, který jsem zažila jinde – trochu syrovější, divočejší, méně přizpůsobený lidem, kteří přijedou jen na dva týdny a pak zase odjedou. Postupem času jsem ale začala chápat, že právě tohle je i jeho síla. Thajsko je neuvěřitelně přívětivé pro začínající cestovatele. Všechno vlastně nějak funguje bez větších problémů. Všude se domluvíte. Všude něco koupíte. Všude najdete dopravu, jídlo, ubytování i výlety. Pro někoho, kdo jede poprvé mimo Evropu, je to vlastně ideální start. Nemusíte se bát, že se ztratíte v chaosu, kterému nebudete rozumět. Naopak vás to celé poměrně jemně provede tím, jak může vypadat cestování po Asii.
Zároveň ale musím říct, že mi chyběla větší autenticita. Ty momenty, kdy máte pocit, že jste někde, kde se věci nedějí pro turisty, ale prostě proto, že to tak je. Místo, kde se život odehrává bez přizpůsobování návštěvníkům. Na Srí Lance nebo v jiných částech Asie jsem tenhle pocit měla mnohem silnější. Věřím, že třeba jiné části Thajska by mi tyhle pocity nabídly, ale možná by tolik radosti a nadšení nepřinesly právě mým rodičům. Protože pro ně tahle dovolená byla vším, o čem si celé roky snili. Splnili si ten největší sen, který léta nosili v srdci, a to je vlastně krásné. A pokud jste dočetli až sem, tak možná už tušíte, že nejlepší cestovatelský tip stejně není konkrétní země. Ale to, s kým ji zažijete.
Pár čísel na závěr: Ubytování na 19 dní vyšlo na osobu přibližně na 8 tisíc Kč, útrata za jídlo a drobnosti 7,5 tisíce Kč/os (snídaně, obědy, večeře, kafíčka, taxi…), výlet 490 Kč, přesuny viz text, auto pro čtyři osoby 8 tisíc Kč na týden včetně full pojistky/2tis/os, skútr na dva dny 280 Kč/140/os a letenka s odbaveným zavazadlem 14 900 Kč.